* * * "V každé maličkosti se skrývá radost, člověk se ji jen musí naučit vnímat."
(Sue Pigeon) * * *

8. kapitola

18. prosince 2016 v 11:30 | Sue |  Život za život. aneb Voldemorte třes se!
Ahoj,

tak Vás opět po dlouhé době srdečně zdravím, a to jen díky kamarádovi, který mi opravil netbook. Takže, velmi mu děkuji. :)

Asi Vás nebudu déle zdržovat a konečně přidávám dlouho očekávanou kapitolu. Doufám, že se Vám bude líbit... povídka se pomalu chýlí ke konci a mě by zajímaly Vaše názory, tak mi tu prosím nechte nějaký komentář. :)



8. kapitola

"Tak za prvé," začal Severus, když za sebou zavřeli dveře jeho kabinetu. "Děkuji, že ses mě zastala," usmál se a vrátil Lily její pravou podobu.

"Jak víš, že..."

"Nepřerušuj mě. Za druhé, dávej na sebe větší pozor. Vůbec se mi nelíbilo, jak jsi zbledla. A za třetí... Mlč!" zarazil ji, když se nadechovala k odpovědi. "Za třetí, pokud není nějaký lektvar, který by sis chtěla připravit, tak bych dal přednost tomu, abychom si nechali donést nějaké dobré víno a povídali si," ušklíbl se a nebezpečně se mu zaleskly oči.

"Jak víš, že se mluvilo o tobě?"

"Co jiného by mohlo, předtím tak klidné nebelvíry, přimět k tak ohnivé diskusi?" ušklíbl se.

"No jo..." zasmála se Lily. "A neboj, dávám na sebe pozor. Jistě je nějaký lektvar, o který tě madam Pomfreyová poprosila," ušklíbla se.

"To ano, ale..."

"Co je to za lektvar?"

"Lektvary," upřesnil. "Ty nejobyčejnější. Povzbuzovací, dokrvovací a Bezesný spánek," odfrkl si.

"Výborně, tak jdeme na to," zasmála se Lily a vešla do laboratoře. Severus ji s povzdechem následoval.

Zatímco Lily spokojeně pobíhala po laboratoři a chystala přísady, Severus za sebou zavřel dveře, opřel se o ně a sledoval ji obdivným pohledem. Byla tak krásná. Vlasy se jí vlnily v dokonalých loknách a její smaragdové oči zářily štěstím.

Severus ztěžka polkl. Tolik mu chyběla všechna ta léta! A teď, když je zpátky... Zavrtěl hlavou. Nemůžou být spolu dokud se vše nevyřeší.

Lily se jemně usmívala. Všimla si Severusova lačného pohledu a rozhodla se ho ještě trochu potrápit a přimět k "prvnímu kroku". Otočila se na něj se sladkým úsměvem.

"Severusi," zavrněla. "Mohl bys, prosím, připravit kotlík?" zeptala se už normálně. Severus přivřel oči a zhluboka se nadechl než přikývl na souhlas. Navzdory tomu se však ani nepohnul. "Jsi v pořádku?" zeptala se starostlivě a přešla k němu. Hřbetem ruky se dotkla jeho čela. "Nemáš horečku?" vyhrkla přesto, že věděla, že horečku nemá. Překvapeně se na ni podíval, ale než stihl odpovědět, pokračovala: "Vypadáš bledě," nad tím se musela hodně bránit úsměvu. Severus byl vždy bledší. "Měl by sis jít lehnout," rozhodla, popadla ho za ruku a díky tomu, že byl naprosto vyvedený z míry, se jí povedlo odvést ho do ložnice v jeho rezidenci.

"Lily, já jsem v naprostém..." ozval se chraplavě.

"Tebe drápe v krku?" vyjekla, přestože znala pravý důvod. Přinutila ho, aby si sedl na postel a otočila se k odchodu.

"Lily, počkej!" vyhrkl. Chytil ji kolem pasu a chtěl ji stáhnout vedle sebe, ale nějakým záhadným způsobem se ocitla na jeho klíně.

"Copak?" zeptala se laškovně.

"Já..." začal, ale v pokračování mu zabránil ukazováček, který se jemně dotkl jeho rtů. Pohlédl do Lilyiných zářivých očí a připadal si, jako by se ztratil ve smaragdovém bludišti. Lily mírně naklonila hlavu a Severus se k ní pomalu začal přibližovat. Jejich rty se setkaly v lehkém polibku. Lily objala Severuse kolem krku a, zatímco se jejich polibek prohloubil, stáhla ho na postel. Lehce rozevřela rty a tiše zasténala, když pocítila něhu s níž se Severus jal jazykem prozkoumávat její ústa.

Pomalu se od sebe odtáhli a lapali po dechu. Lily si pohodlně lehla. Severus si lehl vedle ní a podepřel si hlavu, aby na ni viděl.

"Můžeš mi odpustit?" zeptal se tiše.

"Můžeš se změnit?" zamumlala. Severus se k ní nahnul a znovu ji políbil. Tak jemně a přitom důrazně, jako by chtěl stvrdit svůj slib.

"Měním se," zašeptal. Lily ho s úsměvem objala. Odměnil ji lehkým polibkem na rty a potom sklouzl na krk. Jemně ji líbal a snažil se jí rozepnout hábit. Po chvíli ho Lily jemně odstrčila.

"Ne..." sotva vydechla.

"Proč?" zatvářil se, jako by mu zakázali výzkum nového lektvaru.

"Ještě ne. Nejdřív musíme vyřešit pár záležitostí," připomněla.

"Máš pravdu," povzdechl si a znovu si lehl vedle ní. Leželi tiše.

"Spíš?" zamumlala Lily v polospánku.

"Ne," zazněla tichá odpověď. Lily se k němu přisunula, objala ho, hlavu si položila na jeho hruď a s jemným úsměvem usnula. Severus jí opatrně dal několik nezbedných pramínků vlasů z obličeje, přikryl je peřinou a s rukou kolem jejího pasu pomalu usnul.

***

Ráno se probudil jako první. Tiše ležel, aby Lily nevzbudil. Bylo teprve pět hodin a navíc dnes neprobíhala výuka. Nezvyklé vzhledem k tomu, že je pondělí, ale studenti si to zasloužili. Až na zmijozelské.

'Mohl bych je nechat psát speciální, extra dlouhou esej do lektvarů,' uchechtl se. Bohužel hlasitěji než chtěl.

"Čemu se směješ?" zamumlala Lily a mírně se zavrtěla.

"To nic, spi dál, ještě je brzy," zašeptal a pohladil ji po zádech.

"Čemu ses smál?" zeptala se Lily znovu a odsunula se z jeho hrudi.

"Napadlo mě, že bych mohl zmijozelským zadat speciální úkol z lektvarů," odpověděl a neubránil se dalšímu uchechtnutí, ale hned se uklidnil. "Proč jsi se odtáhla?" zeptal se zasmušile.

"Aby ses měl na co ptát," vyplázla na ně jazyk, ale potom se k němu začala pomalu přibližovat. Jemně ho políbila na rty. Severus Lily objal, přitáhl si ji do náruče a spokojeně zavrněl, když ho znovu políbila. Lily se zasmála a ocitla se ve víru emocí, když ji Severus začal jemně laskat. Něžně ji líbal a hladil a Lily mu to procítěně oplácela.

Ve čtvrt na osm se od sebe konečně odtáhli. Severus přičaroval Lily Harryho podobu a vydali se na snídani.

"Jak vysvětlíš, že jsi se nevrátil do Nebelvírské věže?" zeptal se zvědavě Severus a při pohledu do těch nádherných smaragdových očí se musel velmi snažit, aby Harryho neobjal, ale naštěstí mu poměrně hodně pomáhalo, že před sebou viděl Jamesovu tvář, i když v ní dokázal rozeznat Lilyiny rysy.

"Byl jsem tak vyčerpaný, že jsem v laboratoři ztratil vědomí a když jsem se probral, tys' mě přiměl zůstat ležet a spát," ušklíbl se Harry.

"Dobrá, to by šlo. Když už jsme u toho... Jak se cítíš?"

"Už je to mnohem lepší. Řekl bych, že účinky pomalu, ale jistě vyprchávají," usmál se Harry.

"Je načase," pousmál se Severus.

V tichosti vešli do Velké síně a sedli si na svá místa. Asi po pěti minutách se do Velké síně začali trousit první studenti, ještě polospící a uzívaní. Velká síň se pomalu plnila snídajícími studenty.
O půl osmé vběhli do Velké síně Hermiona, Ron, Dean, Seamus a Neville. Ani se nerozhlédli a běželi k profesorskému stolu.

"Pane řediteli!" volala Hermiona a Neville.

"Pane profesore!" křičeli zároveň s nimi Ron, Dean a Seamus.

"Co se děje?" povytáhl Severus obočí.

"Harry zmizel!" vykřikli svorně. Od nebelvírského stolu se ozval smích a Snapeovi taky cukaly koutky.

"Jsem si jist, že váš spolužák nezmizel a že vám případné otázky zodpoví," ušklíbl se Snape. Skupinka nebelvírských se otočila. Beze slova se rychle přesunuli k Harrymu, který seděl u, napůl snězené, snídaně. Severus si všiml, že Hermiona téměř neznatelně mávla hůlkou. Ušklíbl se.

'Tak tahle scénka bude bez zvuku vypadat velmi zajímavě,' napadlo ho. A taky že ano...

***

"Zatraceně, Harry, kde jsi byl?" zařval Ron a vysloužil si rozzlobený pohled od Hermiony.

"Harry Jamesi Pottere!" spustila Hermiona. "Jaktože jsi nespal ve věži? Kde jsi byl? Tebe ani nenapadlo, že bychom se o tebe mohli bát?" Hermiona začala klidným, tichým hlasem. Navzdory tomu na konci křičela hlasitěji než Ron. Harry se přestal smát a zatvářil se jako neviňátko.

"Hermiono, uklidni se, prosím," pokusil se ji utišit.

"Kde jsi byl?!" zaječela tak pronikavě, že měl Harry podezření, že ti studenti, kteří se po nich ohlédli, ji i přes bariéru slyšeli a rozuměli jí. Harry vstal, chytil Hermionu za ruku a přiměl ji posadit se. Kývl i na ostatní, aby si sedli. Vypadali rozzlobeně, ale nakonec se všichni usadili na svých místech.

"Byl jsem ve sklepení," odpověděl, ale nedostal šanci něco vysvětlit.

"Cos' dělal ve sklepení celou noc?" vykřikl překvapeně Dean a rozhodil nechápavě rukama.

"Pomáhal jsem Snapeovi s lektvary a..."

"Celou noc?!" zařval Seamus, vyskočil ze svého místa a vytahuje hůlku se rozběhl k profesorskému stolu.

"Seamusi!" vykřikl Harry, rychle vstal a zamířil na něj hůlkou. "Petrificus totalus!" kouzlo narazilo do Seamuse a on se znehybněný zhroutil na kamennou podlahu dřív, než stihl proběhnout bariérou. Harry si ho přivolal a zrušil kouzlo. Seamus se zhroutil na své místo. "Seď!" zasyčel na něj Harry mírně rozzlobeně, když chtěl Seamus zkusit druhý pokus.

"Ale Harry..." začal protestovat.

"Pomáhal jsem Snapeovi s lektvary, ale byl jsem vyčerpaný a omdlel jsem! Profesor mě nechal spát u sebe v ložnici, abych nemusel až do věže!" pomalu zvyšoval hlas. "Místo toho, abyste se na něj vrhli s kouzly a kletbami, byste mu mohli být vděční! Alespoň kvůli mě!" nakonec už skutečně hulákal. Hermiona se kousla do rtu a ostatní se zatvářili omluvně.

"Harry, promiň, netušili jsme..." začal Neville.

"Stejně jako včera!" křičel. "Jak dlouho vám potrvá než akceptujete, že není Smrtijed?" zeptal se nakonec a s povzdechem si sedl zpět na své místo.

Parta nebelvírských se zastyděla. Neville zbledl. Ron zrudl. Hermioně se v očích zaleskly slzy a Dean se Seamusem si vyměnili kradmé pohledy.

"Harry, my už Snapea akceptujeme. Včera jsme o něm ještě dlouho diskutovali..." začal Dean.

"Když jsme to probrali ze všech stran, uznali jsme, že..." pokračoval Neville.

"Zaslouží si naše uznání..." prohlásila Hermiona.

"Pasoval by do Nebelvíru, kdyby nebyl tak úskočný," řekl Ron.

"Jsme mu vděční, že byl a je takový," dokončil Seamus. Harry přestal pohledem vraždit snídani a vzhlédl na své přátele. Chvíli si je zkoumavě prohlížel a nakonec kývl hlavou.

"Promiňte, že jsem vás vyděsil svou nepřítomností," řekl po chvíli potichu.

"To je v pořádku, Harry," usmála se na něj Hermiona, natáhla se přes stůl a povzbudivě mu stiskla ruku.

"Dobrou chuť," pronesl Ron, protože nabyl dojmu, že vážný rozhovor je u konce a pustil se do jídla. Hermiona protočila oči v sloup. Neville se ušklíbl a Harry, Dean a Seamus propukli v bujarý smích, který dokonale uvolnil atmosféru.

"Co budete dnes dělat?" zeptal se Neville, když se snídaně chýlila ke konci.

"Nejspíš se půjdu projít k jezeru," zamumlal neurčitě Dean.

"Pozdravuj ode mě Ginny," prohodil nenuceně Harry.

"Jak..." překvapeně se chtěl zeptat.

"To je jedno," mávl rukou Harry.

"Já ještě zmizím do skleníků. Je tam ještě nějaká práce," prohlásil Neville.

"Hermiono, rád bych s tebou něco probral," zamumlal Ron, rudý až za ušima.

"Tak mluv," pobídla ho.

"Ehm... já bych raději někde o samotě," vyhrkl. Harry se pobaveně zasmál.

"Běžte do Komnaty nejvyšší potřeby, tam budete mít klid a nikdo vás nebude rušit," navrhl a střelil významným pohledem po ostatních.

"Dobře," začervenala se Hermiona, která začala tušit téma rozhovoru. "Co budeš dělat ty, Harry?" zeptala se.

"Nejspíš..." začal Harry, ale víc říct nestihl. Ozval se hromový výbuch a Bradavice se malinko zachvěly.

***

Severus pobaveně sledoval změny nálad u skupinky nebelvírských sedmáků. Nejprve dostal Harry vynadané. Potom se mu podařilo je částečně uklidnit. V jednu chvíli se Severusovi dokonce zdálo, že i přes bariéru zaslechl, jak Hermiona křičela. Pak překvapeně zjistil, že se Seamus rozběhl k profesorskému stolu a nepochyboval, že kdyby ho Harry nezastavil, zaútočil by Seamus právě na něj. Pobaveně se ušklíbl.

'Teď jim Harry vypráví, jak jsem jej šlechetně nechal spát u sebe v ložnici," uchechtl se Snape. Nyní vypadali poněkud sklíčeně a omluvně. Nakonec se atmosféra, zdálo se mu, drasticky změnila, protože Harry divoce gestikuloval a bylo evidentní, že křičí. Ba co víc. Nepochybně huláká tak, až se Severus začal obávat o sluch skupinky nebelvírských. Po chvíli jim Harry už nejspíš neměl co říct a sklesle si sedl zpět na své místo. Reakce Harryho spolužáků byly různé, ale rychle se vzpamatovali a horlivě Harrymu něco říkali. K Severusovu překvapení se jejich nálada během několika okamžiků uvolnila a začal probíhat běžný rozhovor.

Když si Severus všiml, že Harry už taky dojídá, dopil a postavil sklenici na stůl s úmyslem vstát. Místo toho se chytil za zápěstí a pevně sevřel rty, když ucítil strašnou bolest, tryskající ze znamení a procházející celým jeho tělem.

V příštím okamžiku se ozval hromový výbuch a Bradavice se malinko zachvěly...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama